Questy

Tři batři

T řináct nás bylo bratří, třináct pod nebem temným. Stejní a přece každý jiný. Prokletí a přece požehnaní. Hlad a moc proudily nám v žilách a soumrak utkán byl z radosti a opojení. Nepřátele naši u nohou nám plazili se pokoření, červům podobní a řečiště naplněna byla přesladkým skvoucím se rubínem. I sám čas zastavil svůj běh, zdolán naší silou a vše se zdálo být věčné ve své dokonalosti.

Třináct nás bylo bratří, třináct na vrcholu pyramidy všeho bytí. Však náhle zřeli jsme, že již není lovů, nepřátel a výzev, že krmit se na mršinách bědných u nohou našich není hodno lovců. Tak obrátil se bratr proti bratru a radost z krutých bojů opět vzplála v srdcích našich plamenem sžíravým. Plamen válek zaslepil zrak a řinčení zbraní ohlušilo sluch, až jsme si nevšimli, že věci se mění pod temnými nebesy. Že kyvadla opět tiše a neodvratně tepou čas a ve skrytu ukrajují z toho, co se zdálo být věčné.

A tak se stalo, že aniž bychom si toho povšimli, sytost našeho temného světa vybledla a pak náhle ostrý paprsek světla modernity vtrhl do něj a rozerval ho na kusy. A bratr za bratrem padal pod zářivým jasem nového světa, překvapení a zaskočení jsme se hroutili v prach.

Až nezbyl žádný z nás.

Vše staré bylo ztraceno a nové zaujalo jeho místo pod měsícem. Nastal věk ticha a prázdnoty. Prach usedal do vyschlých řečišť a stejně nebyl nikdo, kdo by z nich pil. Na tváři Nejvyššího zaleskla se krvavá slza žalu – jeho synů již nebylo a svět, který panoval, nebyl jeho světem.


Míjela staletí a krvavá slza pomalu a neznatelně stékala po Jeho tváři, jak kapička vosku po pohřební svíci, až stalo se, že dopadla do prachu starého dávno zapomenutého světa. Tak jako vláha probouzí nový život, dokázala i krůpěj krve přemoci nicotu a zapomnění. Jak bájný fénix z popela povstalo znovu bratrství coby odlesk zmizelého světa temnoty.

První bratr otevřel oči, druhý a třetí. Však zřeli jsme nebesa, která jsme neznali. Svět, který námi pohrdal tak jako my pohrdali jím, který nás nenáviděl tak jako my nenáviděli jeho, a který nás chtěl zničit tak jako my toužili zničit jeho. Obklopeni hordami mocných nepřátel stanuli jsme tři zbylí bratři tváří v tvář zkáze.

První bratr nastavil své mohutné tělo přicházejícím hordám a ty se o něj roztříštily jak vlny o pobřežní útesy. Druhý bratr máchl svým kopím a řady nepřátel padaly jak podetnuté stromy. Třetí bratr zaostřil svou mysl a magií ochromenými šiky cizích vojsk se prohnala smrt v podobě bouře ohně a vířivých čepelí. Tak stáli jsme nezdolní, jednotní ve své odlišnosti a vydobyli jsme si své místo pod nebesy.

Rubín zas proudil koryty řek a naše těla sála tyto zdroje slasti a síly. Tři jsme byli bratři, tři pod nebem lidského světa.

Copyright 1999-2013 Dark Paradise