Questy

Skyhawk

T oho dne, jakoby i samo počasí se spiklo proti němu. Bouře byla právě v plné síle, a každá kapka vody jej bodala jako tisíce malinkých jehel, když ztratil jeho stopu. Znovu se sehnul a v bledé záři blesků prohmatával každičkou píď země před sebou. Proklínaje chvíli, kdy se rozhodl sledovat stopu raněného jelena do tohoto nečasu, odplivl hořkou tabákovou slinu a jal se šplhat nahoru do zarostlého porostu. Listí mu ujíždělo pod nohama a než se vyšplhal nahoru, byl mokrý jako myš. Ovanul ho prudký závan větru, a měl co dělat, aby po zádech nespadl zpátky, odkud se právě vydrápal. Před ním se z křovin zvedala neudržovaná lovecká chatrč se - světe div se - docela neporušenou střechou.

skyhawk Myšlenka na oheň, a snad i něco teplého k zakousnutí, rázem vyhnaly z jeho hlavy všechny ponuré myšlenky a rozběhl se k polorozbořeným veřejím. Ještě než vstoupil, z opatrnosti tasil dýku a tu ho již ovanul silný zápach zatuchliny dávaje tušit, že majitel nebyl dlouho doma. První jeho starostí ovšem bylo zjištění, zda je tu čím a v čem zatopit. Málem však zavýskl radostí, když v matném šeru panujícím uvnitř hlavní místnosti rozeznal po chvíli zírání do tmy obrysy krbu a vedle hranice polen, skoro připravené pro jeho náhlou návštěvu. Pro lovce, jako byl on, nebyl ovšem žádný problém v několika minutách vylovit z torny křesadlo a s pomocí několika hrstí slámy, kterou vzal z kavalce vedle krbu, vykřesat malý, ale o to víc veselý, plamínek, který po chvíli osvětlil celý vnitřek zchátralého příbytku. Potom, co si alespoň trochu ohřál prokřehlé ruce, otočil se a jedním dlouhým pohledem prozkoumal místnost, na níž nebylo nic zvláštního až na zaprášenou knihu, ležící na dubovém stole, který značně vykazoval známky přítomnosti plísňové houby. Listy knihy praskaly a lámaly se, když ji otvíral, a pak nad ní zůstal chvíli bezmyšlenkovitě stát. Jak je vůbec možné, že tu chatrč nikdy dřív nenašel? Chodí tudy přece na lov každý týden.

Znovu zaměřil svou pozornost na knihu, a pokusil se ji natočit trošku na světlo, aby lépe viděl. Zdálo se, že je to deník, a jednotlivé listy byly číslovány. Avšak prvních asi 20 stránek bylo dokonale nečitelné díky vlhkosti, která zde panovala. Na prvním zachovalém listu jeho pozornost upoutala neumělá kresba pasoucího se jelena dávajíc tušit, že pisatel se zřejmě zajímal spíš o pozorování zvířat, než o jejich zabíjení. Četl dál:
...byl to plodný den, vrátil jsem se s tlumokem plným...
...nečitelné...
...on mě pozoruje. Někdy mám pocit, jakoby věděl všechno...
...další půl stránky opět nečitelné...
Dnes to vypadá, že bude hezky, vydám se opět tam. Ale mám strach. Okolní zvířata tam vypadají jinak, jako by v nich bylo nějaké zlo...
Pozoroval jsem to hejno fénixů, ale neviděl jsem ho, skrčen za keřem jsem si představoval, co by se stalo, kdyby mě spatřili...
...smrt by byla nevyhnutelná. V tom se snesl přímo doprostřed hejna jako noc na svých nádherných křídlech z jeho postoje přímo čiší síla osobnosti...
...na tuto chvíli. Snažím se ho nakreslit...
...všiml jsem si, že má na noze kroužek z podivného kovu, je to vůbec možné?
...cesta zpátky byla jako samo peklo...
...jedna gorila ne mě zaútočila a já měl co dělat, abych se odtamtud dostal živý.
...obvazuji si rány...
Dnes nepřiletěl, nechápu to, byl tu přece každý den...
...pokud nepřiletí zítra, pokusím se ho najít...
...ty oči, mám pocit, že mě ty zvířata jimi chtějí probodnout, ale já ho musím najít...
Zde deník končil.

Bouře mezitím ustala, a dovnitř se jako zloděj do boháčovy sýpky vkrádaly paprsky světla, pronikající mezi prkny. Zamyšleně si sbalil svoje věci, a když se v náhlém slunečním svitu ohlédl nazpět do místnosti, spatřil na krbové římse jablko zlatavé jako polední slunce.

Copyright 1999-2013 Dark Paradise