Questy

Shadow Hammer

kladivo P ostarší, severními větry ošlehaný muž si to rázně vykračoval ve svých vínových sametových botách s podrážkou z buvolí kůže napříč Jhelomským náměstíčkem. Jeho krok nebyl nijak svižný, přesto se pohyboval rychle. Za svůj život prošlápnul již přemnoho lesních stezek, přešel nesčetně orosených luk i zasněžených plání, dokonce probádal i pár písečných dun. Dnes měl však v plánu podniknout cestu zcela krátkou, cestu naprosto odlišného charakteru. Nikdy neztrácel čas. S každým krokem ukrajoval část vzdálenosti mezi ním a jeho kýženým cílem. "Teď vpravo, potom kousek rovně, dvakrát doleva a už bych tam měl být," promýšlel si cestu dopředu. Za pár okamžiků již sahal po klepadle na dubových dveřích s číslem pět.


*buch buch*

"Přesně na čas, jako vždy. Jen pojďte dál, vždy vás tak rád vidím! No pojďte, pojďte, už se vaří voda na čaj."
Father Tomque si otřel boty na rohožce před prahem a beze slova vstoupil. Usadil se do pohodlného křesla u okna a počkal, až bude obsloužen.
"Tak tady to máte, bylinkový, jak ho máte nejraději. Speciální vývar z blínu s drceným ženšenem, nebojte, dával jsem pozor na teplotu, aby se všechen jed rozvařil."

*Poustevník namočil do čaje malíček, okapal, nechal čaj na prstu zaschnout a poté si se svraštěným obočím přivoněl. Po chvíli se mu však po tváři rozlil široký úsměv. Hned na to si dopřál dva plné doušky téměř vroucího čaje.*

"Takže proč jsem vlastně přišel... už jsem znaven chozením. Navštívil jsem nesčetná místa, procestoval vzdálené končiny všech světadílů a teď je čas se usadit, příteli."

*Naproti sedící obtloustlý muž se nadechnul, jako by chtěl něco namítnout, ale bylo mu zabráněno v jakékoli verbální činnosti pouhým zdvižením ruky.*

"Já vím, já vím... moje příběhy, moje cesty, moje zážitky... to všechno teď opouštím... ale nemá cenu mě přemlouvat, dlouho jsem přemýšlel a moje rozhodnutí již nic nezmění. Stejně máš všechno zapsáno v těch svých knihách, tak k čemu ti je moje stařecké blábolení?"
"Ale, ale, vždyť jsi poslední... jsi jediný, kdo dokáže ukout stínové kladívko, bez tvého umu již nikdy nespatří žádná nová stínová zbraň světlo tohoto světa!!!"
"O to se neboj, ve svém poslání budu pokračovat i nadále a právě teď na něj budu mít více času. Mám malý domek na jihu, kousek od pobřeží, z kvalitního pískovce, vítr tam voní jako kdysi, když jsem se vydal na svou první cestu... myslím, že to tam budu mít rád, přinejmenším si zvyknu. Přijď v létě na kus řeči, když budeš mít štěstí, usmažím nám rybu."

*Dopověděl, dopil čaj a zmizel tak rychle, jak se objevil. Malý obtloustlý muž se ani nestačil zvednout z křesla, než se dveře zabouchly. Chvíli ještě seděl s otevřenou pusou a zíral na kliku, pak se hlasitě rozesmál a začal něco psát.*

Copyright 1999-2013 Dark Paradise