Questy

Golden medallion

L egenda vypráví o bájném místě, kde může pouze ryzí válečník získat předmět tak vzácný a silný svou podstatou, že se stává téměř neporazitelný. Údajně při jeho použití na sebe sama hrdina získá neskutečnou sílu, obratnost, rychlost a snad i moudrost. Mnoho dobrodruhů hledalo ono bájné místo, někteří se vrátili s prázdnou, někteří jej možná našli, avšak živí se již nevrátili - a tak legenda zůstala zapomenuta. Nedávno se objevili zprávy, že se vrátil jeden z hrdinů hledající ono místo. Jmenuje se Ismail. Lidé, kteří se s ním ovšem setkali, tvrdili, že je to jen pomatený blázen s libostí k alkoholu. Kdo ví, jak to ve skutečnosti je...

Byla temná, teplá letní noc. Bojovník, který byl mistrem nejednoho bojového umění a jehož srdce plálo v tolika bitvách, se chystal na svou možná poslední pouť. Navléknul si jednu z lepších zbrojí, hned se cítil o něco silnější. Do ruky uchopil meč nebývalé magické síly, do druhé velký těžký štít. Začínal pociťovat touhu po dosud nepoznaném vědění. Na chvíli se zamyslel a dumal v myšlenkách. Vracel se do dob svého mládí, vzpomínal na svého mistra, který ho učil, jak přežít proti různým, mnohdy silnějším stvůrám tohoto kouzelného světa.

Jeho soustředění přerušilo pootevření dveří jeho pokoje, vstoupila vysoká štíhlá postava, už od pohledu bylo poznat, že se jedná o přítele lesa - hraničáře. Bojovník se nijak zvlášť nepřekvapen sklonil ke své brašně, kontrolujíce naposled věci potřebné k životu pravého bojovníka. BPak řekl: "Potkal jsi jej?"
"Ano... ale zdá se, že je to pouze starý potulný opilec, tahající z důvěřivých lidí peníze... nevěřil bych mu."
"To se uvidí!" odsekl mu válečník chystající se k odchodu.
Venku již na něj čekal připravený bujný oř. Válečník nasedl, hraničář přivolal svého koně stojícího opodál a společně zmizeli v útrobách noci.

Po chvíli cesty dorazili na místo, kde se již dříve zmíněný Ismail měl nacházet. Po nějaké chvíli jim vyšla vstříc postava zahalená v šeru, houpala se ze strany na stranu, místy se zdálo, že se skácí k zemi. To je určitě on, pomyslel si válečník.
"Zdravím vás poutníci... *škyt* co pohledáváte v těchto končinách? *škyt* promluvil podnapilý náhle. Ismail byl i přes svou zřejmou opileckou nemotornost člověk svalnatý a dobře stavěný. Válečnická krev se v něm zajisté nezapře.
"Přišli jsme za tebou dobrý muži, zajímá nás tvůj příběh," odpověděl hraničář.
"Příběh o místě, kde člověk může získat zvláštní schopnosti," doplnil válečník.
"Ach tak! A myslíš, že jsi připraven?" otázal se Ismail a změřil si dobrodruha v plátové zbroji.
"Vybojoval jsem už mnoho bitev, není nic, co by mě mohlo přemoci!" odvětil sebejistě válečník.
"Hm no dobrá, ale není to tak jednoduché, jak se ti zřejmě zdá. To místo je poseté stvůrami horšími, než se ti kdy snilo, jsou jich tam spousty a věř tomu, já tam byl a viděl je." Ismail se napil z lahve, kterou mu podal hraničář.
"Jen povídej klidně dál," řekl vlídně pán lesa.
Trojice si povídala ještě dlouho do noci.

Ráno se válečník rozloučil se svým věrným přítelem a vydal se na místo, o kterém mu Ismail včera vyprávěl. Už se nikdy nevrátil a nikdo o něm ani nikdy neslyšel.

Copyright 1999-2013 Dark Paradise