Questy

Kelp

R ybářská bárka se lehce pohupovala na hladině. Byl krásný letní den a tiché moře dávalo vyniknout uklidňujícímu vrzání lodního kýlu. Čerstvě natřená paluba zapáchala pod přímým náporem slunečních paprsků asfaltem a rybinou. Iseiah podřimoval ve stínu vztyčené plachty a vzpomínal na své roky strávené v legiích. Byla to dlouhá a drsná doba, jaká sebou nese ty nejhrůznější vzpomínky. Vzpomínky, které by Iseiah nepřál ani svým největším nepřátelům. Mnoho jeho přátel tam přišlo o život. Mnoho nevinných lidí také. Ale to už je pryč. Za svůj žold Iseiah koupil malou chatu v klidné zátoce a tuhle loď, Modrou Sůvu - bůhví proč ji tak někdo pojmenoval. Nebylo to moc, ale jemu to stačilo. Dokonce ještě zbylo na nějaké ty pentličky pro Ginilen, jeho ženu. A na dřevěného koníka pro malého Isita.

Iseiah letmo zkontroloval pruty, aby zjistil, že se od poslední kontroly nic nezměnilo a že ryby dnes skutečně neberou. Asi jsou v takový ospalý den prostě příliš líné na to, aby se o návnadu zajímaly. Ale to nevadilo. Poslední týdny rybářům přály, a i kdyby se dnes Iseiah vrátil s prázdnou, nemusel by se znepokojovat. Vlastně ani nemusel vyjíždět, ale jak mu řekla Ginilen, to prý přináší smůlu.

Bylo téměř nepostřehnutelné, jak se loď začala pomalu naklánět. Iseiah tomu nejprve nevěnoval pozornost, ale když se bárka nakláněla stále rychleji a rychleji, vyděšeně se postavil a rozhlédl se po moři. Nikde nic. Všude kolem jen širé moře a přesto, jako by se z ničeho nic pod jeho nohama zvedala voda. Žádný útes tu není, tím si byl jist. Neusnul. Věděl, že ho proudy nemohly zanést tak daleko. Vlna se však zvedala čím dál tím rychleji. Namáhané dřevo vrzalo a po palubě se rozkutálely nádoby s návnadami. Jeden z prutů se uvolnil a sklouznul, navzdory Iseiově snaze o jeho zachycení, do modravých hlubin oceánu. Námořník ho chvíli pozoroval, ale pak jeho pozornost upoutal zvuk valící se vody za jeho zády. Otočil se. Všude okolo stříkala voda, jako když se příboj rozbíjí o pobřežní skaliska. Mnoho sáhů od lodi se rozevřela hladina, ze které vystoupilo obrovité zelené tělo a neuvěřitelnou rychlostí se blížilo k lodi. Iseiah v kapse sevřel malou lasturu - talisman co dostal od své ženy - a zavřel oči. Vlastně ani nemusel vyjíždět...

Za několik minut bylo moře opět klidné. Na hladině se pohupovaly zbylé trosky Modré Sůvy. Většinu z nich však spolkly temné hlubiny oceánu. V ten samý okamžik, v malé chatě v klidné zátoce, mladé ženě vypadla z rukou miska a pukla na dvě části.

Copyright 1999-2013 Dark Paradise