a úvod dejme prostor těm, kteří toho o počítačových hrách vědínejvíce, tj. redaktorům herních časopisů. SCORE č. 48 / prosinec 1997 Slogan Originu zní: We create worlds. Jistě nenáhodou. Denodenně je redakce zaplavována vlnobitím nekonečného množství her, teď ke konci roku ještě navíc vystupňovaného v neuvěřitelnou vánoční tsunami. Stávám se tak čím dál více otupělým, a jen málokterý herní produkt očekávám s něčím, co by se při troše dobré vůle dalo nazvat nadšením. Ultima Online je ovšem právě jedním z toho mála mnou opravdu očekávaných projektů a každá zmínka o ní na drahnou dobu ztopořila mé uši. Jaká jetedy Ultima Online? Ultima Online v prvé řadě zapadá do ságy Ultim, kterými nás Origin, či přesněji Lord British, osobně již delší dobu pravidelně zásobuje. Smutné je, že v Zemích koruny České (a neopomeňme ani Moravu a Slezsko) nepatří tyto hry mezi nijak zvlášť známé, neřku-li proslulé produkty. Nekonečná škoda, protože to byly RPG hry, které se žhavým hrotem hratelnosti nesmazatelně zapsaly do srdcí široké hráčské obce. Bojím se, že podobný osud by mohl postihnout i poslední počin Lorda Britishe, tedy Ultimu Online. Proč ten strach, tážete se? Ti bystřejší z vás možná již ucítili onu podivně nahořklou pachuť Originovských produktů, která provází většinu jejich jinak bezvadných dortíků. Ano, je to hardwarová náročnost, tak často diskutovaný aspekt právě Originovských her. Tentokrát to není grafická náročnost ani složitost ostatních výpočtů, tentokrát se jedná o problém Internetu. Ultima Online je totiž ryze internetová záležitost. Tedy ne pouze jakási internetová podpora, ale toliko internetová gamesa. Vzniknout jí dalo dědictví mnoha MUDů a těch několika málo grafických her, z nich jmenujme alespoň ve SCORE často opěvovaný Meridian59. Teď jste asi trochu zmateni, internetové hraní přeci jen není u nás nijak rozšířenou záležitostí. Podívejme se na to tedy poněkud podrobněji. Ultima Online se rozprostírá v obrovském světě, zvaném Britannia. Tento svět funguje, jak po stránce ekologické, tak i ekonomické, způsobem u dosud nevídaným. Takovéto simulované, či chcete-li virtuální světy obvykle stojí a padají s umělou inteligencí NPC, tedy počítačem řízených bytostí. Tyto problémy v Ultimě Online z pochopitelných důvodů odpadají, protože NPC zde hrají zcela minoritní roli. Základním kamenem hry jest totiž člověk, respektive jeho virtuální já, které je oním dobrodincem smýkáno v nehostinném, krutém, ale i dobrodružném světě Britannie. Při hraní této hry mé myšlenky často zabíhaly k úvahám o virtuální realitě a neblahým dopadům tohoto vábivého fenoménu na lidskou rasu. Hraní Ultimy totiž ve valné míře spočívá v provádění úkonů všedních a leckdy až banálních, ovšem tím, že jsou tyto zasazeny do reálií opravdu fungujícího fantasy světa, dostávají zcela nový charakter i rozměr. Ultimu prostě nehrajete, vy ji žijete. Žijete ji a žijete jí. Rozhodně prvních pár večerů vás pohltí způsobem, o kterém se vám dosud ani nesnilo. Zajímavé je, jakým způsobem se při hraní této hry projevují jednotlivé lidské charaktery. Podívejme se na to poněkud blíže, ostatně nám to hodně napoví i o samotné hře. Jakub Červinka, ač neviděl více jak čtyřiadvacet jar, je již dvojnásobným taťkou. O svojí rodinu se stará svědomitě a vydělává slušné a poctivé peníze. Tak ten je v Ultimě kovářem, a baví se tím, že z kovových ingotů ková roztodivná brnění a rozmanité zbraně, které pak prodává rozličným hráčům. Poslední dobou ovšem cena ingotů na trhu není příznivá, a proto si Jakub zakoupil krumpáč a vydal se těžit vlastní rudu sám. Sváťa Švec, poklidný hoch, neholdující alkoholu ani jiným drogám, tiše trávící dlouhé zimní večery zasněným civěním do monitoru. Tak ten je v Ultimě rybářem, celé hodiny stojí na mostě a vytahuje z řeky ryby, které prodává dalším hráčům. Jestli jednou půjdete v Trinsicu po mostě, určitě na něj narazíte. Sváťa žije svůj život naplno. Tomáš Varoščák, redakční benjamínek a mazel, povahy neklidné a nestálé. Nikdy nestojí, vždycky trochu poskakuje. Ten si zvolil za svoji hlavní vlastnost detekci neviditelného, tak nějak mu to přišlo v tu chvíli nejpraktičtější. Volné chvíle trávím tím, že pobíhá po lese a je zabíjen nejrůznějšími nestvůrami. Smutné je, že ačkoli jsme se v redakci všichni shodli na tom, že nehraje nejlépe, má z nás pořád nejvíce peněz. Malý filuta. Karel Papík jsem já a jsem to prostě já. Vydal jsem se cestou bojovníka a své mládí v Ultimě jsem trávil zabíjením nevinných tvorů, veverkami počínaje a kravkami konče. Až po té jsem si troufl na opravdové nestvůry. A ty mě zabily. Ultima se opravdu hraje trochu jinak, než klasická RPG. Všechno je neuvěřitelně komplexní a přitom jednoduché na provedení. Představte si například, že jste lovec. Vyhledáte v lese kýženou kořist a zabijete ji. Už to samotné nemusí být nijak jednoduché, některá zvířata jsou velmi silná, jiná slabá, ale zase velmi plachá. Po té, co zvíře skolíte, použijete na jeho mrtvolu nějakou čepelnatou zbraň a stáhnete je z kůže. Maso pak můžete uvařit a sníst, či jej hodit psu, vlastníte-li nějakého. Zbylé kůže je možno prodat v obchodě, ovšem výhodnější je z nich spíchnout nějaký oděv a teprve ten prodávat. Tak třeba takhle se v Ultimě vydělávají peníze. A za co se utrácí? Můžete svého hrdinu vytrénovat v některém z desítek skillů, které jsou zde k dispozici. Můžete nakoupit nové zbraně či brnění, můžete si koupit dům, můžete si koupit hrad. V Ultimě Online toho můžete opravdu hodně. Samosebou vydělávání peněz je docela příjemné, utrácení ještě příjemnější, ale to nejlepší vůbec je vlastní dobrodruhování. Tím myslím sbalit si baťůžek, nabrousit meč a vyrazit někam do dungeonu pobíjet kostlivce. Jak už z výše loženého textu snad vyplynulo, Ultima Online je hrou společenskou, a proto je zde možné, že se prostě parta lidí domluví a vydá se někam do hrůzyplné jeskyně zabít draka a připravit ho o jeho nasyslené poklady. Interakce mezi hráči je věc vskutku fantastická. Téměř neustále si s někým dopisujete a vedete tak dialogy, které vás ještě více vtahují do hry. Udělat opravdu dobrou internetovou hru není žádná legrace. Vše musí být velice vyvážené, pravidla velice sofistikovaná a přesná. Zpočátku se mi stávalo, že jsem ve hře narazil na nějaký aspekt, s kterým jsem bytostně nesouhlasil, ale poměrně často jsem po určité době dospěl k závěru, že je to vlastně velice chytré a často jediné možné řešení. Ono totiž nejde vždy o co nejpřesnější simulaci reálného světa, ale o to, aby hra byla co nejzábavnější. Podívejte se na to třeba takto. Ve skutečnosti disponuje lidský jedinec (bez ohledu na to, co si myslí zenbudhisté), toliko jediným životem. To by asi ve světě Ultimy nebylo tím nejlepším řešením, že? Dobrá, není problém - postava zemře a po nějakém čase se inkarnuje s určitými postihy k některým jejím vlastnostem. Ovšem je velice pravděpodobné, že se hráči začnou houfně bít mezi sebou, v honbě za zkušeností a zlatem. Ultima není Diablo, tady by to mohlo způsobit fatální rozpad celé hry. Objevilo se tedy pravidlo, jež pojednává o vaší "nobility", tedy o tom, jste-li šlechetný, či nikoli. Jestliže hráč napadne bytost, která má vyšší nobility než on, pak se jeho vlastní nobility rapidně sníží, jestliže napadne bytost s nižší nobility, jeho vlastní se naopak zvýší, ale tentokrát jen o malý kousek. Mně se hned v první den hry podařilo omylem zaútočit na nějakého rytíře na koni, kterému jsem se snažil pomoci při šarvátce s jakýmsi bahenním slizounem. Nejen, že to dotyčného poněkud (dost) roztrpčilo, ale stal jsem se hned "dishonorable", což jsem si ovšem všiml až později ve městě, když mě prodavači odmítali obsluhovat, protože tam byli ctihodnější zákazníci, nemluvě o vyšších cenách, které jsem zde musel platit. A takových ústrků bylo samosebou více. Stejně tak se mi zpočátku zdálo scestné, že jestliže zaútočíte na kohoko-li ve městě, tak se okamžitě objeví stráž, která vás na místě zabije. Podobný osud vás postihne, když jste přistiženi při krádeži. Nicméně i tak je život ve městě nesmírně nebezpečný a zrádný, takže jsem si jist, že bez tohoto zdánlivě omezujícího pravidla by se vše změnilo v naprostý chaos. Ostatně mnoho debat se v současné době vede o PK, tedy Player Killerech, kteří v divočině nemilosrdně vraždí jiné hráče, nebojíce se postihů k jejich nobility. Někteří se dokonce sdružují do komand a promyšleně číhají na vhodných místech na nezkušené hráče. Můj názor je takový, že i hráči tohoto naturelu přispívají ke koloritu celé hry. Vždyť jejich existence dala vzniknout gildám, které (leckdy po vzoru sicilské Cosa Nostry) poskytují hráčům ochranu. Ochranu prostřednictvím hráčů - bounty hunterů, kteří mají své seznamy psanců, které cílevědomě likvidují. Jak vidno, po stránce ideové lze jen těžko něco vytknout, jak je na tom Ultima Online ale po stránce technické? Origin, jak je jeho zvykem, po technické stránce opět exceluje. Animace jsou plynulé, veškerá - pochopitelně SVGA - grafika je vyvedena ve fešném hicoloru, ale co mě asi ohromilo nejvíce, je její obrovské množství a celková variabilita. Budete procházet lesy, bažinami, hrady, kobkami a já nevím čím vším, svého hrdinu můžete oblékat, jak se vám zlíbí, jsou zde stovky různých předmětů a objektů. Jedním slovem - nádhera. Zvuků je přeci jenom méně, použil bych slovo střídmě, ale jsou kvalitní a pěkně do hry zapadají. Hudba je z důvodů úspory dat pouze midi, což na kvalitě nepřidá a snad i proto zvučí pouze příležitostně. Poslední, co je třeba z technického zpracování vypíchnout, je Internet. Někteří hráči žehrají na přílišnou pomalost, nicméně při vědomí toho, že na jednom serveru hraje až pět tisíc hráčů (takových serverů je zatím osm) si myslím, že Origin odvedl více jak dobrou práci. Tady je ovšem třeba upozornit na to, že Ultima Online je zatím koncipována především pro amerického hráče, nikdo nebral ohled na chudáky z Evropy, o jejím východním cípu ani nemluvě. Nicméně i tak lze tuto hru z Čech velmi solidně provozovat, na hrací server musíte mít ping tak do 500ms. Další pohromou pro českého hráče je fakt, že při koupi Ultimy Online dostanete (mimo odznaku, manuálu a nádherné látkové mapy) pouze jeden měsíc zdarma, pak musíte každý měsíc platit 10 $, a to prostřednictvím kreditkarty, což je jistý, byť ne nepřekonatelný, problém. Úvod a stať máme za sebou, čeká nás závěr. Ultima Online je bezesporu revoluční hra, která konečně širokým vrstvám hráčů umožní internetové hraní ve velkém. Navíc to není hraní ledajaké, ale opravdu jiný život, byť trochu jednodušší a leckdy i zajímavější. Přestože vím, že hra má velké hardwarové nároky, dle mého soudu dokonce vyšší, než ty v tabulce (která je opsaná z manuálu), navíc jsou tu problémy s Internetem a kreditkou, musím konstatovat jedno: ještě nikdy jsem se u žádné hry tak nebavil, jako právě při hraní Ultimy Online. Takže jestli se něco nepokazí a hra se nějak nezvrhne, bude i nadále celá redakce pařit na serveru Great Lakes, kde nás můžete potkat. A mluvit s námi, a pracovat s námi, a zabít nás - je to přeci víc než hra, je to malý svět. Karel Papík VERDIKT: Origini právě vytvořili nový svět. Nášup. Ultima online vs. Meridian Coby hráč Meridianu 59 se pokusím v kostce tyto dvě hry zhodnotit. První, co mě na Ultimě zarazilo, byla její, řekl bych, majestátnost. Přeci jen působí trochu odlišně pohled zeshora, navíc na nádherně nakreslené budovy, postavy a obludky oproti "akčnímu" doom pohledu ve stylu Meridiana. Dalším rozdílem je náhled na vývoj postavy a typy hráčů. Meridian měl oproti Ultimě o hodně méně zkušenostních parametrů, navíc jste předem určen pro postavu bojovníka. Meridian byl čistá akce, Ultima je spíše o taktice, přemýšlení. Konfigurace: Vydavatel/výrobce: EA/Origin Systém: WIN95/98 CPU: P133 Paměť: 16MB Hardisk: 231-500 MB Multiplayer: Internet Hodnocení: 10/10  Navíc, pokud dojde k boji, bojuje server za vás, takže výsledek boje není závislý na rychlosti připojení, jak tomu bohužel bylo u Meridianu. Ultima je tedy pro fandu fantasy RPG opravdové potěšení. Meridian měl věci, určené pro skupinovou hru, např. možnost poslat zprávu všem hráčům najednou (pokud vás někdo zabil, objevila se všem zpráva "wot byl zabit brutem", no a když se poté objevila zpráva "Brut mě zabil ze zálohy !", měl to Brut spočítané. V Ultimě si můžete povídat jen s lidmi v přímém dohledu. © Score, 1997 (převzato ze stránek časopisu SCORE ) (-- Pokud používáte našeho průvodce, tudy vede cesta zpět do rubriky Nováčci --)